Stavíme pro budoucnost
Kariéra

Příběhy
kolegů

PSG , to není jen skvělá firma. Je to také dlouhý a pozoruhodný příběh. A každý takový se skládá z lidí a jejich pravdivých příběhů. Seznamte se s některými z nich.

PSG

PSG , to není jen skvělá firma. Je to také dlouhý a pozoruhodný příběh. A každý takový se skládá z lidí a jejich pravdivých příběhů. Seznamte se s některými z nich.

Bc. Štěpán Urbánek

“Do PSG jsem se dostal díky Trainee programu”

Spolu s dalšími dvěma spolužáky na VUT v Brně jsem se v roce 2016 přihlásil do Trainee programu určeného pro studenty závěrečných ročníků vysokých škol. Díky tomu jsem splnil povinnou praxi, ale navíc jsem měl jasno, kde po škole zůstanu. Z asistenta stavbyvedoucího jsem se postupně vypracoval na hlavního stavbyvedoucí.

Bc. Štěpán Urbánek

Stavbyvedoucí

V rámci studia na Fakultě stavební VUT v Brně jsme museli absolvovat praxi v některé stavební společnosti. Se spolužáky Márou a Lukášem jsme tak vyrazili na pracovní veletrh, který pořádá univerzita, kde se nachází stánky různých stavebních firem a všechny vás lákají, ať jdete zrovna k nim. U stánku PSG tehdy seděl nynější ředitel našeho otrokovického závodu, dobře jsme si popovídali, byl nám sympatický, takže jsme získali kontakt na personální oddělení a domluvili jsme si praxi v rámci pilotního ročníku Trainee programu.

Následně jsme každý byli přiřazeni k jinému projektovému manažerovi. Já jsem šel k týmu, který pracoval na rekonstrukci Grandhotelu Tatra ve Velkých Karlovicích. V pátek jsme neměli školu, takže jsem byl na stavbě, kde jsem dělal asistenta stavbyvedoucího. Nejdřív jsem pomáhal kolegyni na přípravě, ale také jsem plnil rozkazy typu „zaběhni tam“ a „zavolej tomu a tomu“. A u toho jsem pozoroval práci stavbyvedoucího, hlavního stavbyvedoucí a všech lidí okolo.

Postupně jsem v rámci Trainee programu dostával více úkolů a zodpovědnosti, ale musím říct, že to bylo dávkované rozumně. Upřímně, na stavbě ve Velkých Karlovicích to bylo jak na dovolené. V létě se šlo po práci k vodě, hráli jsme badminton, beachvolejbal, často jsme grilovali. Byla tam tehdy super parta. To je klíčové na každé stavbě. Navíc rekonstrukce Grandhotelu Tatra byl opravdu krásný projekt.

Během Trainee programu jsem se ještě se stejným týmem podílel na stavbě areálu pro zlínskou tiskárnu Z-Studio. Po ukončení vysoké školy jsem byl i díky Trainee programu rozhodnutý, že v PSG zůstanu. Navíc se v PSG rozhodl pokračovat i můj kamarád Mára, se kterým jsme spolu prošli střední i vysokou školy, a bydleli jsme spolu na intru i na kolejích. Mou první stavbou v roli kmenového zaměstnance PSG byla výstavba nové válcovny pro společnost Fatra v Napajedlích. Poté následovaly zakázka na Mladcové, a především stavba vývojového a produkčního sídla společnosti CROSS ve Zlíně, kde jsem působil jako hlavní stavbyvedoucí.

Kromě studentského programu jsem byl později už jako zaměstnanec PSG také nominován do interního talentového programu. Díky tomu jsem lépe pochopil, jak fungují vnitřní procesy ve firmě. Měl jsem nějaké nejasnosti ohledně ekonomického a právního úseku, na vše jsem se mohl doptat. Během talentového programu jsem si také utvrdil, jak je důležité řadit věci podle priorit a jak lépe rozložit práci na sebe i na kolegy. V rámci programu mi také zpracovali osobní analýzu, za což se normálně platí nemalé sumy. Účast v Talent managementu bych doporučil každému.

Své zkušenosti už také předávám dalším studentům. Hlavně jim ale říkám, že stavba je týmová hra. Když se na stavbě objeví nějaký problém a někdo má lepší nápad než já, tak ho rád přijmu. Není to o tom, že by hlavní stavbyvedoucí měl mít patent na rozum. Je především důležité poznat, pro jakou roli se lidi v týmu hodí. I studentům se snažím vymyslet na praxi různé úkoly, aby si vyzkoušeli všechno.

A co mě vlastně na stavařině baví? Že po naší práci zůstane něco hmatatelného. Že si můžu říct „Jo, tohle jsem postavil.“ Navíc je práce na stavbě rozmanitá, nechtěl bych chodit desítky let do stejné fabriky a dělat pořád to samé. Do třetice mě na stavbě baví práce v kolektivu. Když se sejde dobrý tým, tak se z kolegů stávají přátelé. A když jsem u toho přátelství, máme s Márou, se kterým jsme toho prošli hodně včetně Trainee programu, sen, abychom spolu vedli nějakou stavbu. Snad se nám někdy splní.

Pavel Richtár

“Za šanci pracovat v PSG jsem vděčný už 15 let.”

Do PSG jsem nastoupil v roce 2007. Při příjímacím pohovoru mi bylo řečeno, že kdyby zrovna nepotřebovali rozšířit tým lidí pro ruské zakázky, tak by mě s největší pravděpodobností nepřijali. Dostal jsem ale šanci, kterou jsem využil a jsem za ni stále vděčný. Nyní už jsem ve firmě více než 15 let, z toho většinu času jsem zastával pozici stavbyvedoucího.

Pavel Richtár

Vedoucí půjčovny PSG

Možná vás překvapím, ale nepovažuji se za plnohodnotného stavaře. Chodil jsem na gympl, kde jsme alespoň ve dvou posledních ročnících měli stavařinu, ze které jsem poté i maturoval. Chybějící vzdělání jsem se od začátku snažil vynahradit sebevzděláním, byl jsem otevřený novým věcem a snažil jsem se vždycky posouvat. Praxe byla mým učitelem.

Pravou stavařinu jsem tak poznal až u PSG. Začal jsem na pozici stavbyvedoucího a ihned po nástupu jsem odletěl do Ruska na stavbu paroplynové elektrárny v Krasavině, kde jsem strávil dva a půl roku. Šlo o stavbu kousek od polárního kruhu, 800 km severovýchodně od Moskvy, kde v zimě teploty padaly i k -37 °C a všude nás obklopovala krásná panenská příroda.

V mém životě se tehdy obrátilo vše naruby. Nová firma, nový obor, nová země. Vůbec toho však nelituji a hned bych se na místa, kde jsem pobýval, jel podívat znovu. Nejtěžší bylo odloučení od rodiny. Když jsem jednou za čas vyrazil zpátky domů, tak jsem jen čekal, kdy mi moji tehdy malí kluci začnou říkat „strejdo“. Ale i přese všechno jsem nakonec v Rusku strávil na třech zakázkách skoro čtyři roky.

Stavařina mě bavila, vždycky jsem byl rád, že mohu svým přičiněním ovlivňovat průběh stavby. Byla to krásná práce. S přibývajícím věkem jsem však chtěl více času na osobní život a také snížit množství stresu, který na stavbách bývá. Po necelých patnácti letech na pozici stavbyvedoucího jsem se tak rozhodl pro změnu a přihlásil jsem se do interního výběrového řízení na pozici vedoucího půjčovny PSG, které jsem vyhrál. Podobnou kariérní změnou nebo posunem uvnitř firmy si už prošlo několik dalších kolegů, proto tento přístup velmi oceňuji.

V PSG se mi kromě jiného líbí, že byť nejsme malá firma, tak jsme pořád taková rodinná firma. Jsou tu dobré vztahy na pracovišti, umíme táhnout za jeden provaz a nikdo si na nic nehraje. Také se mi líbí, že to v PSG není jen o práci. Firma se snaží stmelovat kolektiv na cyklovýletech, lyžovačkách nebo grilovačkách. Je o nás dobře postaráno. Cením si i toho, že firma nespí na vavřínech, ale snaží se zaměstnance vzdělávat pomocí různých workshopů a školení. Protože ať dokončíte jakoukoliv školu, sebevzdělání je nikdy nekončící proces.

Ing. Jana Dřímalová

“Na práci v PSG nejvíce oceňuji týmovost.”

V PSG působím od roku 2018 na pozici výrobní/obchodní přípravářky. Za tu dobu jsem získala zkušenosti jak s prvopočáteční obchodní činností pro získání zakázky, kde člověk může dát průchod soutěživosti, tak s přípravou celé stavby od technického řešení, administrativního vedení až po přípravu podkladů pro kolaudační řízení.

Ing. Jana Dřímalová

Odborná přípravářka

Stavařina však nebyla můj sen. Při rozhodování se o svém budoucím zaměstnání jsem se dokonce hlásila na dvě naprosto rozdílné střední školy, a to na vojenskou a zdravotní. V průběhu přijímacích řízení jsem však zjistila, že mou vybranou cestou se dát z různých důvodů nemohu. Střední škola stavební v Lipníku nad Bečvou tehdy přidala, nejspíše pro doplnění stavu, další kolo přijímacího řízení. Brala jsem to tehdy jako výzvu a následně absolvovala obor dopravní a vodohospodářské stavby. Byla to z nouze ctnost, nebo snad osud?!

Po čtyřech letech, již s nějakou představou o stavařině, jsem uvažovala o změně oboru. Nechtěla jsem ale promarnit získané znalosti a začínat od znova. Šla jsem tedy na vysokou na VUT do Brna. Bakalářskou práci jsem dělala na železnicích, diplomku pak na silnicích. Zároveň jsem při škole brigádně pracovala ve stavební projekci.

Po vysoké škole jsem se vrátila blíže k domovu a pracovala u jednoho z předních výrobců železobetonových konstrukčních prvků, kde jsem poznala budoucího manžela. Díky němu jsem se přivdala ke Zlínu a po mateřské dovolené mi doporučil pracovní pohovor u PSG, jako seriózního a stabilního zaměstnavatele.

„Máme pro tebe místo. Ve výrobní přípravě pozemních staveb.“ Počkat, cože? Chtěla jsem v PSG pracovat, ale myslela jsem, že se svými předchozími zkušenostmi nastoupím na prefu. Vždyť pozemní stavitelství jsem nestudovala! Co vám budu povídat, byla to pro mě nová a neznámá pozice, neměla jsem potřebné zkušenosti a po letech strávených doma s dětmi jsem navíc zrovna neoplývala sebevědomím. „No co, hodili tě do vody, tak plav“, řekla jsem si.

Začátky v PSG nebyly vůbec snadné. Ale měla jsem velké štěstí, protože jsem byla zařazena do týmu skvělých, odborně zkušených a vstřícných kolegů. Společně jsme zvládli realizovat reprezentativní a technologicky složitou zakázku Vodního světa ve Velkých Karlovicích pro opakovaného investora, následně jsme pracovali na neméně náročné stavbě multifunkčního sportovní centra KAPKA resort ve Lhotě u Vsetína. Vodní svět získal Čestné uznání v soutěži Stavba roku 2020 Zlínského kraje, KAPKA resort dokonce vyhrál prestižní celostátní ocenění Stavba roku 2023! Člověka to potěší, ale je to něco za něco. Úspěchy a ocenění jsou vykoupeny zvýšenou náročností realizace.

Na práci v PSG nejvíce oceňuji týmovost, ta je pro mě osobně nejdůležitější. S týmem táhneme za jeden provaz, když bylo třeba, vždy se mi dostalo pomocné ruky od zkušenějších kolegů. Také jsem vždy věděla, že se na kolegy mohu spolehnout, a oni se zase mohli spolehnout na mě.

Skloubit pracovní, časově a někdy i psychicky náročné povinnosti s těmi mateřskými, bylo občas nad mé možnosti. Smysl pro zodpovědnost vůči firmě i kolegům mi však nedal utéct bez boje. Bylo nutné zatnout zuby a vše dotáhnout do zdárného konce. Když jsem například měla nemocné děti a musela zůstat doma, pracovala jsem i po nocích, aby vše bylo včas hotové. Období covidu, kdy se ze mě navíc stala učitelka na plný úvazek, ani nebudu raději zmiňovat.

Stojím si za tím, že v PSG je o nás dobře postaráno. Nemám na mysli konkrétní benefity, ale celkově nadstandardní přístup zaměstnavatele. Je zkrátka vidět, že se firma snaží pro lidi dělat něco navíc, kromě toho nám vychází lidsky vstříc, což je pro mě v roli matky také důležité. A přestože je PSG velká, celorepublikově známá společnost, stále v ní převládá rodinná atmosféra. Zkrátka, titul zaměstnance PSG nosím s hrdostí.

Michal Pohl

“Těší mě, že sdílím hodnoty PSG vnitřně, lidsky.”

V roce 2008 jsem se přestěhoval do Zlína a hledal práci. V té době jsem se věnoval dřevostavbám a truhlárna PSG vypadala dobře, tak jsem v únoru nastoupil. Přijímal mě člověk, s nímž spolupracuji dodnes, a jsme výborní kamarádi.

Michal Pohl

Projektový manažer

Popravdě, po prvním roce a půl jsem chtěl odejít, práce mě úplně nenaplňovala. Jezdil jsem po světě jako mistr s dělníky divize protihlukových stěn a nemělo to směr, kterým jsem chtěl jako mladý kluk jít. Když to vyšlo najevo, firma se mě snažila motivovat a poslala mě na stavbu Campusu univerzity v Brně.  A tam to asi celé začalo…, tam mě práce začala bavit a začala mi dávat pocit, že se někam profesně posouvám, což pak rostlo s každou zkušeností a novým projektem. Nezapomenu, když přede mne kolega stavbyvedoucí právě na Campusu v Brně položil čtyři stohy projektové dokumentace v deskách a řekl: „To je tvoje…“ Tehdy jsem si říkal, tak to nedám. Tato stavba pro mě nakonec byla takovou malou imatrikulací do PSG.

Těší mě, že sdílím hodnoty PSG vnitřně, lidsky "Férovost, tradice, odbornost a také rovnost, zdravé sebevědomí, dělat to tak, ať nás to baví. A dělá mi občas radost, když se "firma" v konfliktních situacích dokáže rozhodnout, že nepůjde tou nejlehčí cestou, ale tou, která jí přijde korektní a správná. Evokuje to ve mě vnitřní hrdost na to, že pro tuto firmu pracuji. Tím bych přesvědčoval i své kamarády, aby šli do našeho týmu.

Mgr. Ing. Naděžda Haltmarová

“Vždy existovala jistota férového jednání.”

Jako čerstvá absolventka VUT Brno obor statika - programování jsem do PSG nastoupila v roce 1983. Přes výpočetní středisko a oddělení statiky jsem se dostala až k počátku zavádění systémů managementu dle norem ISO. Postupně jsem se stala ředitelkou Integrovaného systému managementu.

Mgr. Ing. Naděžda Haltmarová

Ředitelka ISM

V roce 1997 jsem nejdřív na pozici manažerky kvality spolupracovala a posléze sama řídila procesy certifikace systémů managementu kvality, životního prostředí, bezpečnosti práce, bezpečnosti informací a společenské odpovědnosti nejdříve jako představitel managementu pro ISM a později jako ředitelka ISM.

Přišly i těžké okamžiky, kdy jsem přemýšlela o odchodu, a to hned několikrát. Nejvíc demotivující byly v jednom období časté změny v organizaci společností a s tím související měnící se názory na systémy řízení. Nicméně i v letech, které byly pro firmu náročnější, vždy existovala jistota férového jednání ze strany nejvyššího vedení. To rozhodlo, že jsem ve společnosti zůstala.

PSG má totiž v porovnání s jinými firmami něco navíc. Tak jako se specifická atmosféra, či duch určitého místa označuje pojmem „genius loci“, má i PSG svoji neopakovatelnou atmosféru, která se vždy vyznačovala spoluprací, kolegialitou, možností spolehnout se na druhého,… a to je to, co si na PSG opravdu cením.

Za celou tu dlouhou dobu se mi ale nejvýrazněji vryl do paměti několikaměsíční pobyt v indickém Bangalore při přípravě výstavby supermarketů METRO v Indii. Pozorovat realizaci staveb v podmínkách, kdy se kamenivo nosilo ve velkých nádobách na hlavě a lešení bylo nezřídka zhotovené pouze z bambusu, bylo jako zážitek z jiné planety. I to byla práce u PSG.