Bc. Štěpán Urbánek

V rámci studia na Fakultě stavební VUT v Brně jsme museli absolvovat praxi v některé stavební společnosti. Se spolužáky Márou a Lukášem jsme tak vyrazili na pracovní veletrh, který pořádá univerzita, kde se nachází stánky různých stavebních firem a všechny vás lákají, ať jdete zrovna k nim. U stánku PSG tehdy seděl nynější ředitel našeho otrokovického závodu, dobře jsme si popovídali, byl nám sympatický, takže jsme získali kontakt na personální oddělení a domluvili jsme si praxi v rámci pilotního ročníku Trainee programu.

Následně jsme každý byli přiřazeni k jinému projektovému manažerovi. Já jsem šel k týmu, který pracoval na rekonstrukci Grandhotelu Tatra ve Velkých Karlovicích. V pátek jsme neměli školu, takže jsem byl na stavbě, kde jsem dělal asistenta stavbyvedoucího. Nejdřív jsem pomáhal kolegyni na přípravě, ale také jsem plnil rozkazy typu „zaběhni tam“ a „zavolej tomu a tomu“. A u toho jsem pozoroval práci stavbyvedoucího, hlavního stavbyvedoucí a všech lidí okolo.

Postupně jsem v rámci Trainee programu dostával více úkolů a zodpovědnosti, ale musím říct, že to bylo dávkované rozumně. Upřímně, na stavbě ve Velkých Karlovicích to bylo jak na dovolené. V létě se šlo po práci k vodě, hráli jsme badminton, beachvolejbal, často jsme grilovali. Byla tam tehdy super parta. To je klíčové na každé stavbě. Navíc rekonstrukce Grandhotelu Tatra byl opravdu krásný projekt.

Během Trainee programu jsem se ještě se stejným týmem podílel na stavbě areálu pro zlínskou tiskárnu Z-Studio. Po ukončení vysoké školy jsem byl i díky Trainee programu rozhodnutý, že v PSG zůstanu. Navíc se v PSG rozhodl pokračovat i můj kamarád Mára, se kterým jsme spolu prošli střední i vysokou školy, a bydleli jsme spolu na intru i na kolejích. Mou první stavbou v roli kmenového zaměstnance PSG byla výstavba nové válcovny pro společnost Fatra v Napajedlích. Poté následovaly zakázka na Mladcové, a především stavba vývojového a produkčního sídla společnosti CROSS ve Zlíně, kde jsem působil jako hlavní stavbyvedoucí.

Kromě studentského programu jsem byl později už jako zaměstnanec PSG také nominován do interního talentového programu. Díky tomu jsem lépe pochopil, jak fungují vnitřní procesy ve firmě. Měl jsem nějaké nejasnosti ohledně ekonomického a právního úseku, na vše jsem se mohl doptat. Během talentového programu jsem si také utvrdil, jak je důležité řadit věci podle priorit a jak lépe rozložit práci na sebe i na kolegy. V rámci programu mi také zpracovali osobní analýzu, za což se normálně platí nemalé sumy. Účast v Talent managementu bych doporučil každému.

Své zkušenosti už také předávám dalším studentům. Hlavně jim ale říkám, že stavba je týmová hra. Když se na stavbě objeví nějaký problém a někdo má lepší nápad než já, tak ho rád přijmu. Není to o tom, že by hlavní stavbyvedoucí měl mít patent na rozum. Je především důležité poznat, pro jakou roli se lidi v týmu hodí. I studentům se snažím vymyslet na praxi různé úkoly, aby si vyzkoušeli všechno.

A co mě vlastně na stavařině baví? Že po naší práci zůstane něco hmatatelného. Že si můžu říct „Jo, tohle jsem postavil.“ Navíc je práce na stavbě rozmanitá, nechtěl bych chodit desítky let do stejné fabriky a dělat pořád to samé. Do třetice mě na stavbě baví práce v kolektivu. Když se sejde dobrý tým, tak se z kolegů stávají přátelé. A když jsem u toho přátelství, máme s Márou, se kterým jsme toho prošli hodně včetně Trainee programu, sen, abychom spolu vedli nějakou stavbu. Snad se nám někdy splní.