Příběhy
kolegů

Do PSG jsem nastoupil v roce 1994. Začínal jsem jako přípravář výroby, ze kterého jsem se postupně vypracoval na projektového manažera. Podílel jsem se na rozmanitých projektech v České republice i zahraničí. Pro firmu Pegas jsem zajišťoval stavbu v Jihoafrické republice. Jednou z nejzajímavějších tuzemských staveb pro mě byl brněnský kampus v Bohunicích.

Jsem řidičem ve firmě PSG a.s. už od roku 1998 a více než posledních dvacet let přepravuji nadrozměrné náklady. Vozím ty největší železobetonové prefabrikované prvky, která naše otrokovická prefa umí vyrobit. Nejčastěji převážím vazníky o délce 24 metrů, ale už jsem vezl i prvky dlouhé 40 metrů vážící přes 40 tun.

Začínal jsem jako hokejista, ale nakonec mě životní křižovatka dovedla na stavbu mazacího závodu v iráckém Bajdží. Následně jsem působil na stavbě v Turkmenistánu i Rusku. Co se týče tuzemských staveb, jednou z nejzajímavějších byl sklad vyhořelého jaderného paliva v Temelíně. Nyní už v PSG působím desítky let jako stavbyvedoucí a hrdě o sobě prohlašuji, že jsem srdcař.

Spolu s dalšími dvěma spolužáky na VUT v Brně jsem se v roce 2016 přihlásil do Trainee programu určeného pro studenty závěrečných ročníků vysokých škol. Díky tomu jsem splnil povinnou praxi, ale navíc jsem měl jasno, kde po škole zůstanu. Z asistenta stavbyvedoucího jsem se postupně vypracoval na hlavního stavbyvedoucí a nově na pozici projektového manažera.

Do PSG jsem nastoupil po vyučení a zůstal jsem dodnes. Stavěl jsem slévárny, porodnice i fabriku na barevné televizní obrazovky, ale dostal jsem se i na montáže do Iráku, Turkmenistánu, a dokonce i na Antarktidu. Ve firmě pracuji už přes 45 let a za tu dobu jsem získal spoustu zkušeností, které jsem později předával mladším kolegům.

V PSG působím už od roku 1994. Během uplynulých třiceti let jsem měl v pozici stavbyvedoucího možnost podílet se zhruba na třech desítkách menších i větších staveb po celé České republice i v zahraničí. A na všechny stavby vzpomínám podle toho, kteří lidé tam se mnou byli a jaká jsme byli parta. Protože správný tým je podle mě ve stavařině klíčová věc.

Ke stavebnictví mě přivedl otec, se kterým jsem už jako brigádník sbíral první zkušenosti na stavbách. Po škole jsem se dostal k projektům v Egyptě, Pákistánu i Rusku. Nejvíc mě nadchla rekonstrukce Uměleckoprůmyslového musea v Praze, ve kterém jsme objevili třeba historickou hradbu i časovou schránku. Věřím, že férovost, soudržnost a nadšení pro společný cíl jsou klíčem k úspěchu každého projektu.

Do PSG jsem nastoupil v roce 2007. Při příjímacím pohovoru mi bylo řečeno, že kdyby zrovna nepotřebovali rozšířit tým lidí pro ruské zakázky, tak by mě s největší pravděpodobností nepřijali. Dostal jsem ale šanci, kterou jsem využil a jsem za ni stále vděčný. Nyní už jsem ve firmě více než 15 let, z toho většinu času jsem zastával pozici stavbyvedoucího.

V PSG působím od roku 2018 na pozici výrobní/obchodní přípravářky. Za tu dobu jsem získala zkušenosti jak s prvopočáteční obchodní činností pro získání zakázky, kde člověk může dát průchod soutěživosti, tak s přípravou celé stavby od technického řešení, administrativního vedení až po přípravu podkladů pro kolaudační řízení.

V roce 2008 jsem se přestěhoval do Zlína a hledal práci. V té době jsem se věnoval dřevostavbám a truhlárna PSG vypadala dobře, tak jsem v únoru nastoupil. Přijímal mě člověk, s nímž spolupracuji dodnes, a jsme výborní kamarádi.

Jako čerstvá absolventka VUT Brno obor statika - programování jsem do PSG nastoupila v roce 1983. Přes výpočetní středisko a oddělení statiky jsem se dostala až k počátku zavádění systémů managementu dle norem ISO. Postupně jsem se stala ředitelkou Integrovaného systému managementu.